POKRAČUJI V LÉČBĚ A ROVNÁM SI HLAVU - VDĚČNOST

Když jsem jela naposledy na keytrudu, už v autobuse mi začalo bušit srdce a přišel známý tlak na hrudi. "No to snad ne" říkala jsem si. Snažila jsem se to rozdýchat, ale moc se mi nedařilo. Pracovala jsem se svou hlavou, aby nechala tělo, které je silné a zdravé a léčbu zvládá. Doktorka zkoukla výsledky krve, prohodili jsme pár vtipných slov a šla jsem si nahoru sednout na lehátko a čekat až to přinesou. Sestra mi napíchla žílu a já začala tvořit příspěvek o tom, jak už mě to nebaví. Že na status "zdravá" si od doktorů ještě pár let, kapaček a operací počkám, ale že pro sebe už zdravá jsem. Psala jsem a bylo mi úzko. A v tom mě napadlo, že takhle to přeci nechci a že to může být jinak. Žádná otrava a žádné to mě nebaví. A vzpomněla jsem si, že mi Z poslala přepis sezení Ivanky Adamcové a začala si číst. Neuvěřitelné, jak k vám přicházejí věci, lidé a situace, přesně když je potřebujete. Stačí je jen nechat přijít a neodhánět je. Pročítání těch základních myšlenek a funkčností našeho světa, spojování všeho co jsem kdy zažila a co zažívají lidé kolem mě, mi tak pomáhalo a uklidňovalo mě, že jsem přestala cítit úzkost i bolest na hrudi a naopak jsem se cítila silná a klidná. Věděla jsem, že to dnes zase zvládnu a že bůh/vesmír/celek nedovolí, aby se mi něco stalo, pokud to, co se děje budu v pokoře přijímat a ne proti tomu odmítavě bojovat. Žít přítomným okamžikem a žít v přijetí a harmonii. To je to co chci. 💜

Celkově se mi poslední dny honí hlavou spousta úvah ve spoustě směrů. Jednou z nich je pasování lidí do rolí a do očekávání. Jak vám každý dokáže přesně říct, jak by se měl při takové a takové situaci zachovat váš manžel, vaši rodiče. Že je něco přeci jejich "povinnost". Je to tak, jak to nastavila společnost. I v tomto cítím čím dál víc Ivančino učení (já už jsem vážně jak nějaký člen sekty 😅), tedy že všichni jsme jedna rodina, jeden celek a všechny bytosti miluji a přijímám. Nikdo mi nepatří a tedy nikdo nic nemusí. Každý totiž dělá to, co v danou chvíli dokáže. A mě vlastně baví, že kolem sebe nemám "hotové nebo bezchybné" lidi, ale že mohu sledovat jejich cestu, jejich růst a jejich učení se "životu". Rozhodně ale nejsem na nějaké vysoké úrovni a pořád objevuji nové a nové poznatky. Minulý týden jsem například skončila na kapačkách a na antibiotikách na zánět plic, protože jsem z ničeho nic v noci dostala horečku a ráno mě plíce bolely a špatně se mi dýchalo. Doktorka mě hned poslala na RTG a na krev a rentgen ukázal zánětlivé změny. Při imunoterapii jsou plíce velice náchylné, takže se to bohužel občas stává. Pokud je léčba včas zahájena, je to v pořádku. Je potřeba poslouchat své tělo a nic nezanedbat. Chápu, že se to stalo, přimělo mě to zpomalit v tomto hektickém létě a více odpočívat a také mě to přimělo zrušit dovolenou u moře, což je možná s ohledem na moji léčbu správně. Nevím a neznám ten správný důvod, ale upřímně jsem se na tu situaci ani vteřinu nezlobila. Spíš si tak přemýšlím, co mi to mělo říct, jestli vůbec něco a jestli nehledám občas důvody až zbytečně moc. 

Pro ostatní ženy, které si prochází něčím podobným a třeba je čeká plastika prsu, zatím moc nového nemám. Byla jsem na plastice na Bulovce, domluvit si detaily mojí operace v září 2023, nicméně mi jen oznámili, že chirurg jenž mě měl operovat bohužel odchází a chirurg, který mi to ten den oznamoval odchází také. Tak se teď už dva týdny marně snažím spojit s primářem, abych se dostala k nějakému jménu doktora, kterého budu moci navštívit a domluvit se s ním co a jak. Pořád to ale beru tak, že to tak z nějakého důvodu je a jsem v klidu. Doufám, že týden před operací budu mít už více informací, to by mi možná už ten klid docházel. 😅

V úterý mě čeká další Keytruda, plíce jsou už v pořádku a čisté, tak věřím, že to půjde dál dobře a v klidu. Zatím užívám s rodinou prázdniny a léto a hodně se směju. Hlavně tomu, jak mám srandovní vlasy 😜. Tak se taky zasmějte, ať máte lepší den 💜 Objímám vás 💜