ŽIJU! HURÁ!

Titulek má svůj důvod, protože jsem skutečně pár dní před operací začala pociťovat silný pocit, že umřu. Vždy, když jsem se z něčeho radovala, cítila jsem, že je to naposledy. Když jsem něco plánovala, potřebovala jsem to napsat na viditelná místa, aby se to stalo, i když už tu nebudu. Přesto, jak jsem celou léčbu pozitivní a věřím, tak teď jsem opravdu měla veliký propad a nedařilo se mi zachytit břehu a vylézt ven. Opět mi nejvíc pomohl hovor s mojí sestřičkou D a potom i s kamarádkou V, která mi připomněla, že je možná správný čas, použít sílu mojí armády. 💜 A měla pravdu. Už na úterní konzultaci na Bulovku jsem šla s úsměvem a věděla jsem, že to vše dopadne jak má a strach ze smrti mě v tomto případě jen oslabuje. Nemyslím si, že je všeobecně špatné se bát. Strach má v našich životech svůj význam a může nás posouvat dál, pokud jej pochopíme a přijmeme a ideálně se s ním naučíme pracovat. Mě se naštěstí podařilo přestat věřit, že tu operaci nepřežiju. 

Na konzultaci jsem dostala novou paní doktorku, která byla doslova jako anděl. Trpělivá, vstřícná, mateřská a laskavá. Vše mi nakreslila, vysvětlila, odpovídala na mé otázky a slíbila mi, že i ona sama bude u mé pondělní operace. Už jen představa, že tam bude tak skvělý člověk, pro mě byla zase o kousek více uklidňující. Pro ženy, které čeká mastektomie s odstraněním bradavek a náhradou implantáty tu mám samozřejmě pár informací. Možnosti řezu jsou dvě. Buď vám udělají takové spojení dvou esíček kolem bradavek, čímž je vyříznou a skrz ten otvor vyberou prsní žlázy, odpojí prsní sval od kostí a vloží pod to implantát, nebo vám udělají takovou kotvu, kdy pod prsem máte řez oblouček a kolmicí nahoru k bradavce. Poté se dá prso lépe "otevřít" a vše odstranit. Jaká možnost se zvolí závisí na spoustě faktorů, kterým já, jako laik nerozumím. Hodnotí se velikost prsu, velikost bradavek, hustota žláz, ale i průběh operace a nevím co všechno ještě. Je nutné vždy vše konzultovat individuálně s lékařem. Operaci s okamžitou náhradou implantáty dělají jen na pár klinikách v České republice. Na 100% je to Bulovka v Praze, Žlutý kopec v Brně a nemocnice v Ostravě. Určitě se ale ptejte a zjišťujte, zda to nejde i někde blíž vašemu bydlišti. 

V sobotu přijela moje mamka pomoc H s péčí o kluky. Předala jsem jí všechny instrukce, sbalila si tašku a v neděli odpoledne jsem nastoupila do nemocnice. Musím říct, že to odpoledne a večer jsem si užila, protože jsem ležela v posteli, koukala na filmy, nic mě nebolelo a nic jsem nemusela 😅. To se mi moc často nestává. Jak jste na tom vy? Dokážete se hodit do "nicnedělání" i když jste zdraví a nemáte doma vše hotovo? 😎 Doktor se mnou při příjmu znovu prošel celou operaci, nafotil si má prsa "před" a oznámil mi, že mě operuje přednosta, ta úžasná nová doktorka a že mám úplně hvězdný tým. Na pokoj jsem šla s úsměvem, pustila si film a do půlnoci jsem mohla jíst a pít jak se mi chtělo. Večerní sprcha dezinfekčním mýdlem a spala jsem dobře až do 5:20. V 5:45 mi sestra přišla změřit teplotu, vyčistit pupík a já šla znovu do dezinfekční sprchy, natáhla kompresní punčochy a čekala na doktora, který si mě přišel pokreslit fixou, aneb kde a jak budou řezat. Ukázala jsem mu fotku svých prsou, když jsem kojila a zeptala se, zda to půjde takto. Řekl, že má obavu, že ne. Že nemám dostatek kůže na tak velká prsa a že mi samozřejmě mohou teď vložit expandéry, potom je 3 měsíce průběžně plnit na požadovanou velikost a nakonec to vyměnit za implantáty. Ujistila jsem ho, že tak důležitá pro mě velikost prsou opravdu není a že mi bohatě stačí jedna operace. Navíc stejně vám nikdo nezaručí, že bude vše hned na poprvé ok a bude jen jedna. Ale o tom někdy příště, nebo snad raději ani nikdy ❤️. 

Na sál jsem šla jako první a oproti květnu jsem jela klidná, vůbec jsem se neklepala, koukala na světla na stropě a smála se tomu, že je to jako ty nemocniční záběry ve filmu. Přišla mě pozdravit milá paní doktorka, zasmály jsme se s úžasnou anestezioložkou a já cítila jak mě hladí po tváři a usnula jsem. Probudila jsem se na dospávacím pokoji šílenou bolestí hrudní kosti. Prsa mě nebolela, ale ta kost a žebra a záda. Celý hrudník v jednom ohni a nemohla jsem se pořádně nadechnout. Musím říct, že ten pooperační stav byl strašně nepříjemný. Na ruce jsem měla tlakoměr, který mě škrtil a na prstu snímač saturace kyslíkem, který mě pálil. Měla jsem šílenou chuť to ze sebe všechno strhat a utéct. Snažila jsem se spát, ale neustále se střídalo vnímání bolesti v hrudníku, pod tlakoměrem a pod snímačem. Naštěstí za chvilku přišla sestra a já, ač nesnáším injekce na bolest, jsem o ni poprosila. Po ní se dostavila úleva a já za pár minut usnula. Pospávala jsem potom až do večera, kdy mi do kapačky dali antibiotika a něco na bolest a spala jsem dál. Vstát se mi povedlo až večer a na třetí pokus. Při prvních dvou jsem omdlévala a chtělo se mi zvracet. Ale večer už jsem došla na záchod a potom bylo už jen lépe. Druhý den mi vyměnili obvazy za speciální kompresní podprsenku s pásem, za kterou jsem zaplatila krásných 1800,- Kč 😏. Až jí nebudu potřebovat musím ji nabídnout dál, protože to je fakt šílená cena a je mi jasné, že pro některé ženy to musí být velmi bolestivé nejen fyzicky, ale i finančně. Z každého prsa jsem i nadále měla dren, ale teklo mi to málo, tak bylo vše v pořádku. Druhá noc byla dobrá, spala jsem v jedné poloze a vzbudila se snad jen dvakrát. Zato třetí noc byla pekelná, protože mi večer sestřička vyměnil lahvičku na drenu, že je vyfouklý, vytvořila tam podtlak a od té chvíle prso pálilo, štípalo a neskutečně bolelo. Dostala jsem další prášek na bolest a informaci, že si musím najít správnou polohu a vydržet. Ráno jsem od 4:55 seděla na posteli a čekala až přijde doktor s tím, že mi jdou vyndat dreny. Na to, jak jsem se toho tahání původně bála, jsem se teď vlastně těšila 😁. Sestřička přišla po sedmé, že mám jít na převaz a já měla ohromnou radost. Podařilo se mi najít místo, kde stačilo dren přidržovat u těla a bolest pak byla snesitelná, ale pohybovala jsem se asi nejhůř za poslední dny. Doktorka byla úžasná!!! Řekla ať se nadechnu a při výdechu zatáhne. Když říkala slovo "výdech" já se zasoustředila na vydechnutí a dren už byl venku. Podle mě to zvládla tak v nanosekundě. Stejně tak druhý. Bylo to rychlé, ale jinak bolestivé a musela jsem chvíli sedět, než se se mnou přestal točit svět a žaludek se vrátil na své místo. Potom už byla ale každá minuta lepší a šla jsem si šťastně sbalit věci a čekat na H až mě vyzvedne a odveze si mě domů. 

Za pár dní mě čeká první. kontrola, tak věřím, že se bude vše dobře hojit a tělo přijme implantáty a za pár měsíců si na tu bolest zase ani nevzpomenu ❤️. Teď mi nezbývá nic jiného než vydržet! Děkuji svojí úžasné rodině, všem co za mnou přišli do nemocnice, všem co mě podporovali na dálku a mé milované armádě, bez které bych tohle všechno rozhodně nezvládla s úsměvem 💕

Lidi! Jste skvělí!