NÁDOR JE PRYČ A PRSA PŮJDOU TAKY! NEBO NE?

Je tu jaro! Konečně můžeme jít ven v mikině a je nám dobře. Miluju to! Celkem mi i narostly vlasy, tak už není zima na hlavu a kůže na slunci tolik nepálí 😅. Do operace mi zbývá 10 dní. Poslední týdny si vážně užívám. S rodinou jsme byli na Šumavě, s kamarádkou a dětmi na Ještědu, prostě příroda, skvělí lidé a láska 💜. Minulý týden jsem byla součástí úžasného projektu organizace Maminy s rakovinou, kdy jsem se setkala s dalšími maminkami, které rakovinou prošly, nebo prochází, vyslechla si jejich příběhy a probrala se zakladatelkou Šárkou nějaké možnosti spolupráce. Věřím, že se mi podaří najít brzy čas a zapojím se. Každá maminka oblékla jedny ze šatů od Sandry Mark a v Lightstudiu Praha nás vyfotil úžasný Ladislav Rostaš. Vernisáž fotografií proběhne v říjnu 2023 a výtěžek z této vernisáže pomůže dalším maminkám s rakovinou, které třeba neměli tolik štěstí a nemají podporu v okolí a potřebují chůvy po čas chemoterapií, nebo jídlo pro děti. 

Další zajímavá věc, kterou jsem stihla, byla beseda Ivanky Adamcové. Když mi před pár měsíci, řekla Z, že koupila dva lístky a že by byla ráda, kdybych šla s ní, zasmála jsem, že to tedy ani náhodou, protože je na mě paní Adamcová prostě "moc". No a asi před třemi týdny, jsem si uvědomila, že by mě to vlastně zajímalo vidět jí naživo a trošku víc pochopit to její učení. No a taky vyrazit ven sama se Z. Beseda byla od 13:00 do 17:00, takže jsme si se Z hned na začátku řekly, že kdyby to bylo "moc", tak po první přestávce odejdeme. No nakonec jsme zůstaly celou dobu a obě nás to moc bavilo. Stále je to pro mě nejvíc o tom, nebránit se realitě. Přijímat věci, tak jak přicházejí, a to bez emocí, žádný smutek, žádná radost, prostě přijetí. Ideálně máte být v neustálém stavu blaženosti bez výkyvů. Do toho mám tedy ještě daleko, ale je zajímavé to vědět 😏. Další zajímavá věc je uvědomění si, že jsme všichni jedno, jeden duch, jeden vesmír, a že cokoliv konáme druhým, děje se nám. Všechno "špatné" co se nám v životě stane jsou platby. Pokud je přijmeme a poučíme se, jdeme dál. Pokud ne, budou se nám dít znovu. Nejvtipnější na tom všem je, že je vlastně vše dané, takže i to, jestli se poučíte napoprvé, nebo se vám to bude vracet. Takže prostě je ideální plynout v souladu s realitou, přijímat a být blažený 😅. Pozor neznamená to upadnout do letargie a nečinnosti a jen čekat na smrt. Naopak, žít ten život na plno a hlavně - nebýt závislí na hmotě - protože to je to, co nás nejvíc svazuje. Ale na to si taky každý přijde, až bude jeho čas 😜. Každopádně jsem ráda, že jsem na té besedě byla, protože hned včera se mi to na onkologii ohromně hodilo 🙏. 

Krev, EKG i praktického doktora už mám za sebou, ale včera mě čekalo ještě kontrolní sono, mamograf, konzultace s chirurgem a s ošetřující onkoložkou. Plán byl jasný, čeká mě parciální operace prsu, kdy odstraní zbytek nádoru a vezmou kontrolní uzliny a rovnou mě zbaví i mé pupeční kýly, co zůstala po porodu. V září mě pak čeká mastektomie obou prsů s umístěním implantátů. H odjel pracovně pryč, tak jsem odvezla K do školky a E si vzala s sebou s tím, že to bude rychlovka a po jedenácté jsme hotoví. Haha 😅. Mamograf i sono bylo v pohodě, všichni měli radost, že nádor úplně zmizel (já to věděla 😎), chirurg mě seznámil s průběhem operace, všechno šlapalo a potom bum. Onkoložka vyšla na chodbu a říká jiné paní "počkejte ještě prosím, já tady vezmu paní, ona musí ještě znovu do mamacentra". To už jsem si říkala "ajajaj, něco se děje".  No a v ordinaci mi oznámila, že mi musí umístit klip na tu bioptovanou uzlinu, aby jí při operaci mohli vyndat a poznali jí a že bohužel tím, že nádor zmizel, nelze přesně říct, kde byl a tedy parciální operace není možná a musí mi vzít celé prso. Pro mě to byl šok. S tímto jsem nepočítala, bylo to něco, co v mé hlavě nebyla možnost a zaskočilo mě to. Rozplakala jsem se z představy větší operace, delší rekonvalescence a v hlavě mi běželo milion věcí, jestli si vzít obě prsa rovnou, jestli vůbec chci v tomto případě implantáty, když se musí za pár let zase měnit a jelo to a jelo...mezitím jsem se v slzách přemístila zpět do mamacentra a šla čekat před ordinaci. E naštěstí usnul v kočárku, tak alespoň, že tak. Mohla jsem zůstat sama se svými myšlenkami. No a tady mi naštěstí v hlavě naskočila beseda, na které jsem byla a říkám si "no a co. Tak to bude těžší operace, bude to víc bolet, bude se to déle hojit. Buď klidná. Vše je tak jak má být. Ještě se mohu pobavit s chirurgem a zjistit, zda vzít rovnou obě, nebo zda se to dá nějak připravit pro implantáty, nebo se na to vykašleme, ať vím. A pohoda". Do ordinace jsem šla už s úsměvem, i když umístění klipu i umrtvovací injekce zase bolely jak čert. Holt špatně přístupná uzlina. Se spícím E jsem se přemístila zase k onkoložce smířená, klidná. 

No a onkoložka mi říká "Tak jsme to doktory ještě řešili a naštěstí máte tak malá prsa (hurá konečně to k něčemu je 😅), že bychom při parciální operaci neměli minout, takže se držíme původního plánu. Chápete to? 😆 Je to neuvěřitelné, jak ten vesmír funguje. Z onkologie jsme nakonec jeli až 13:15, ale E se stihl vyspinkat, dali jsme si ještě super oběd a zajeli pro K do školky. Ideál 💜

Uznávám, že dnešní post je možná na někoho už moc ezo 😎. Nějak nevím co s tím, beru to jako jakousi součást mého vývoje. A věřím, že každý čtenář si zde najde to, pro co si přišel a půjde zase dál. Mě čekají za pár dní další narozeniny a hlavně chci žít to úžasné jaro, co je venku a pozorovat tu krásu, které je můj život plný. Jsem šťastná a vděčná 💜 A nemyslete si, na tu bolest a operaci se vůbec netěším. Nicméně mám si to prožít, tak to dám 😎.

A chtěla jsem říct určitě ještě spoustu věcí, ale teď už je nevím. Tak zase příště 😉 

Buďte šťastní...nebo vlastně...buďte takoví, jací máte být 😎😍 Cha...