PLÁN LÉČBY A KONEC KOJENÍ

Druhý den po telefonátu jsem jela opět do Prahy, tentokrát na mamograf a biopsii uzliny v pravém prsu. Střídalo se kolem mě postupně asi deset lidí včetně primářky. Všichni byli ohromně milí, povzbuzovali mě a mě bylo smutno a o to víc jsem plakala. Nejhorší bylo, když mi oznámili, že musím okamžitě přestat kojit E, že mléko zkresluje výsledky a navíc při chemoterapii se kojit nedá. Staršího syna jsem přestala kojit v jeho osmi týdnech kvůli operaci abscesu, po které se prso dále ucpávalo a všechny stehy popraskaly a mléko teklo ven jak z cedníku. Přistoupila jsem tehdy na zástavu laktace jen proto, že v nemocnici jsme byli oddělení a lepší možnost byla nekojit, ale být spolu doma. S E jsem si kojení vydřela a plánovala si, jak si to užijeme do samoodstavu. Tohle byla rána pod pás a pro mě ohromně bolestivá. Ten pocit, že jsem to zase nezvládla...

Každopádně proběhl mamograf, další sono a potom biopsie. Uzlina byla malá, tvrdá a tentokrát byla biopsie opravdu hodně bolestivá. Modřina a bolest zůstala po několik dní. Pro výsledky a plán léčby jsem si měla přijít ve středu 30. 11. 2022. Zatím jsem dostala léky na zástavu laktace, které jsem se ale, po minulé zkušenosti, rozhodla nepoužít. Chtěla jsem to zvládnout co nejšetrněji pro nás oba. 

Po této zkušenosti jsem řekla, že už tam sama jet nechci a poprosila maminku, jestli přijede pohlídat kluky, abych si pro plán léčby a informace o diagnóze mohla zajet s manželem. Zatím jsem přestala dávat E mléko přes den a ponechala si jen uspávání a noční kojení. Zvládali jsme to oba moc dobře 😍

Ve středu jsem byla celkem klidná, už jen samotná přítomnost manžela mě dost uklidňovala. Kdyby cokoliv, bude mě držet za ruku. Nejsem sama. 💜

Onkoložka se nám představila, oznámila mi, že nádor je téměř 3 cm veliký, nehormonální   a že biopsie uzliny dopadla dobře. To byla skvělá zpráva. V prsu se mi skvěl tripple negativní karcinom a plán byl zahájit léčbu hned v úterý první chemoterapií. Ty měli být celkem čtyři EC (oranžády 😵) po třech týdnech a poté dvanáct takzvaných taxánů po týdnu. Hlavou mi proletělo kolik týdnů je to dohromady, ale řekla jsem si, že na to myslet nebudu. Když to všechno zvládnu, tak se nádor zmenší nebo zmizí a já dostanu pár týdnů až měsíc na rekonvalescenci a šup na odstranění obou prsů. Rok bez prsou a plastika. Ideálně absolvovat i odběr dělohy a vaječníků. Informací létalo spoustu, otázky, odpovědi, domněnky a vlastně zjištění, že nic není jisté. Čekalo mě ještě echo srdce, CT mozku, CT břicha a malé pánve, cytologie u gynekologa, scintografie kostí, odběry krve a každý týden až do Vánoc bylo něco. Smála jsem se, že to mám jako adventní kalendář. Odebrala si na stacionáři hromádku žádanek na vyšetření a odjeli jsme domů.

30. 11. 2022 jsem poslala první hromadnou zprávu do konverzace "Brumbálova armáda" abych se podělila o to, co jsem se dozvěděla. Dostala jsem spoustu tipů na doplňky stravy, podpůrné druhy léčby, podcasty, videa, knihy, zajímavé osobnosti, že se to vlastně ani nedalo všechno naráz zvládnout 😀. Těch možností je opravdu ohromná spousta. Mám kolem sebe lidi, kteří chodili na injekce ze jmelí, lidi, kteří vypily litry červené řepy, snědly kila hub, nadopovali se kapačkami vitamínu C, vypustili ze života cukr, mouku, kravskou bílkovinu, našli boha, začali meditovat a mohla bych pokračovat až do nekonečna. Já ale věřím, že se k nám vše dostává ve chvíli, kdy jsme na to zralí a připraveni a že se vše děje správně a ve správný čas. Ano včetně mojí rakoviny.  Takže i varianty, jak podpořit léčbu a moje uzdravení, ke mě přicházeli a stále přichází postupně, s něhou, láskou a pokorou. Nic mě netlačí, nedělám nic, co necítím. S léčbou rakoviny jsem nezačala léčit jen moje tělo, ale především moji duši. A to je opravdu krásná cesta 💜

Nicméně všechno to, co mě čekalo, pro mě nebylo tak hrozné jako to, že mám necelý týden na to, abych E úplně odstavila od mléka. V pondělí 5. 12. 2022 byla v plánu scintografie kostí, kdy do vás napustí radiační látku a nesmíte 24 hodin k dětem. Do té doby jsem to potřebovala zmáknout. Nasadila jsem čaj ze šalvěje (hodně čaje 😅) a první večer se jala trpělivého vysvětlování mému plačícímu dítěti. E to nesl hrozně těžce a moje prsa byla nalitá a bolestivá a nepomáhalo odstříkání ve sprše, ani odsávačka. Umělé mléko ho nezajímalo a lahvičkou házel. Moc se zlobil. Opravdu moc. Plakali jsme oba. Nakonec jsem se přes manželův i mamčin protest rozhodla mu to prso dát a ulevit tak sobě i jemu. A potom ještě jednou v noci. Druhý den zase navečer a v noci už ne. Byli jsme ale vzhůru třeba i hodinu a půl v kuse několikrát za noc a hodně jedl 😅 Naposledy jsem si takto ulevila od tvrdého prsu  v sobotu. Leželi jsme spolu v posteli, hladila jsem po hlavičce a vysvětlovala mu (už po sté) proč to musí být a opakovala mu,  jak ho miluji. Prsa už se mi poté nenalila a E občas nadával, ale vypadalo to, že to přijal. Blížila se první chemoterapie a já byla úplně vyčerpaná z procesu ukončení kojení 🙈 Nicméně jsem byla šťastná, že jsme to takto zvládli 💜

Jedna výzva za námi a jedeme dál 💜